TANEC PRALESA
Formát:
celovečerní balet o dvou jednáních, délka cca 100 minut s jednou
přestávkou, hudba reprodukovaná
Dramaturgie:
rodinný titul a představení pro školy (bez omezení věku), dramatický
příběh podle zcela originálního námětu s humanistickým a ekologickým
poselstvím interpretovaný nejmladšími profesionálně vzdělávanými
mladými umělci - studenty taneční konzervatoře ve věku 13 - 16 let,
technické hledisko: propojení klasické, moderní i jazzové taneční techniky
s inscenačními prostředky současného tanečního divadla
Autorský tým:
námět, scénář a režie: Vít Pokorný
scénář a choreografie: Iva Malá
hudba: Robert Jíša
umělecký poradce: Prof. Pavel Šmok
asistent choreografky: Agurtzane Peréz Olóriz
výtvarník kostýmů: Hana Michálková
výtvarník scény: Eufrasio Lucena Muňoz
Obsah dětského baletu:
V hlubokých pralesích Amazonie žije kmen indiánů, kteří se ještě nikdy nesetkali s civilizací 21. století. Jejich život je osudově propletený a pevně spojený s okolní panenskou přírodou, podobně jako liány proplétají okolní stromy, a i ty, které by třeba už padly, drží stále ve vzpřímené poloze.
Tak, jako po generace, kmenový šaman chystá obřad zasvěcení, kdy budou mladí chlapci přijati mezi muže. Součástí obřadu je prastarý rituál, během kterého ze sebe šaman i noví bojovníci snímají svá pozemská těla, aby mohli lépe proniknout do tajů světa a berou na sebe podobu zvířat, v jejichž tělech procitají a dostává se jim duchovního zasvěcení, přestávají být dětmi a stávají se dospělými.
Při obřadu dojde ale k neočekávané události. K indiánské vesnici dorazí těžaři dřeva, kteří kácejí prales. Ničí nejen plíce celé planety, ale hlavně svět, který doposud obklopoval indiány a byl jejich jedinou jistotou i obživou. Indiáni pokládají bílé lidi za špatné znamení, posly zlých duchů a snaží se je zahnat. Dojde k souboji a několik chlapců je zraněno. Stejně tak i jeden mladý těžař. Ostatní uprchnou a nechají svého kolegu napospas pralesu a indiánům. Ti ho chtějí zabít, ale náčelníkova dcera je přesvědčí, aby to nedělali. O zraněného se začne starat a vzniká mezi nimi nečekaně silné pouto.
Kmen je nevítanými hosty ale vyvedený z rovnováhy. Přichází o svoje jistoty. Šaman se rozhodne ukázat ostatním, že to, že jejich malý svět je ohrožený, není nic neobvyklého. Celý svět je ohrožený. Námi samotnými. Šaman v podobě harpie (největšího amazonského dravce) vzlétne spolu s mladými indiány a navštíví několik úžasných míst planety, kde taky řeší vážné existenční problémy. Ať už jde o himalájský Tibet, okupovaný Čínou, Afriku, trpící žízní a nemocemi, severní Ameriku, kde původní indiánští obyvatelé živoří v rezervacích nebo Evropu, hledající východisko z boje mezi tradicemi nabitou minulostí a postmoderní schizofrenní současností. Celá tato část umožňuje tanečníkům střídat nejrůznější taneční styly v duchu hudebního doprovodu, který je živý a je organickou součástí celého představení. Indiáni poznávají realitu. Celý svět je v kleštích, ve spárech zlých duchů. A řešení? Najít v sobě sílu čelit tomu postupujícímu ničení starého světa, ostatně ale i to je vývoj, který se však nedá zastavit. Rozhodně ne zbraněmi, neboť tak se konflikty jen vyhrotí. Jde o to najít cestu ke smíření.
Pro zotavujícího se těžaře se vrací záchranný tým, indiáni se jim snaží vysvětlit, že nechtějí bojovat, ale marně. Jediný, kdo přežije masakr, je náčelníkova dcera, kterou zachraňuje její milý-těžař. Indiánka truchlí, ale z jejího smutku ji vyvedou duše indiánských bojovníků, kteří jí předají důležité poselství. Nic nekončí. Žijeme dál a lépe. V novém světě, v nových tělech, každý má svůj osud a ten se musí naplnit. I osud celé planety. Kdo ho pozná, ten je na cestě k absolutnímu štěstí a ke smíření. K dokonalému splynutí s přírodou, k jednotě, k absolutnu.
Vít Pokorný, autor libreta